1. den – Užhorod

První týden jsme se rozhodli věnovat Podkarpatské Rusi. Nebo Zakarpatské Ukrajině? Lákala nás karpatská příroda a památky, které tam zůstaly po Československé republice. Z internetu jsem si postahoval staré obrázky a dal si za úkol, že ty budovy se pokusím najít jak vypadají dnes.

Hranici na Ukrajinu jsme se rozhodli překročit ve Vyšném Nemeckém. Měli jsme trochu strach z dlouhého čekání, ale byli jsme celkem překvapeni. Hodina není zas tak moc. Slovenské celníky jsme moc nezajímali a ty ukrajinské zajímalo hlavně naše auto. Otázka „Pasporta avtomašiny u těbja jesť?“ mne trochu vyvedla z míry, copak auto má pas? Ale když jsem pochopil, že strejda celník chce vidět malý techničák, tak jsem se uklidnil. Stejně tak jsem ho musel ujistit, že naše auto na Ukrajině ještě nikdy nebylo. Kontrola ale dopadla v pohodě a my jsme mohli pokračovat dál, takže vítej Ukrajino! Nebo spíše Podkarpatská Rusi!

Trocha historie

Podkarpatská Rus byla dlouhá staletí součástí uherského státu a patřila k jeho nejchudším oblastem. Byla osídlena převážně Rusíny. Na základě politického vývoje v průběhu 1. světové války bylo Rusínům doporučeno usilovat o autonomii v rámci jazykově blízkého státu a jednou z možností bylo začlenění podkarpatského území do vznikajícího Československa. Země byla převážně zemědělská a místní průmysl (těžba dřeva a kamene, lihovarnictví, …) se rozvíjel pomalu. Zlomem ve vývoji se staly Mnichovské události, které umožnily místním politikům prosadit autonomii - dne 11. října 1938 byla ustavena první podkarpatoruská vláda. Moc Československa se postupně omezovala. V průběhu 2. světové války převládal názor, že by Podkarpatská Rus měla po jejím skončení připadnout opět obnovenému Československu. Sovětský svaz měl ovšem jiný názor… a tak 29. června 1945 byla v Moskvě podepsána smlouva, v níž se Československo zavázalo Sovětskému svazu odstoupit území Podkarpatské Rusi v jejích předmnichovských hranicích.

Objevujeme Užhorod

Z hranic do Užhorodu není daleko, do centra to je asi 5 km, takže jsme tam byli hned. Po cestě jsme si připadali jako doma, každé 3 auto mělo českou poznávací značku. „Česká“ auta jsme na Ukrajině potkávali poměrně často. Místní nám vysvětlili proč – nevyplatí se jim auta přehlašovat, tedy pokud jsou získána legálně. Panuje tu velká byrokracie.

Užhorod je vstupní branou na Podkarpatskou Rus. Název města je odvozen od řeky Už. Původně patřil mezi města slovanská, ale od 10. století už bylo městem uherským. Mezi lety 1919 a 1938 bylo hlavním městem Podkarpatské Rusi. My jsme autem zaparkovali celkem v pohodě v centru, kousek od Divadelního náměstí na ulici Vološina u hospody Egan. A hele, žízní tu neumřeme, čepují tu Plzeň a Budvar. Půl litru pěkně prochlazené plzničky za 25 ukrajinských hřiven (UAH), v kurzu 1:1, no nedejte si… My jsme ale vyrazili na okružní pěší poznávačku.

Tu jsme začali v srdci staré části Užhorodu na Divadelním náměstí (dříve Fencikovo). První, čeho jsme si všimli, bylo Zakarpatské oblastní divadlo loutek – Bavka (1). V jejím repertoáru jsou jak hry pro děti, tak i pro dospělé. Bohužel o prázdninách se nehraje.

Vedle ní stojí hotel Koruna (Korona). Na dobových fotografiích vypadá nádherně. Před ním v roce 1919 padli v boji proti maďarům první českoslovenští legionáři z italských legií. V době naší návštěvy se bohužel opravoval (2), prý z něho bude nákupní centrum. Podle dobových fotografií byl vedle hotelu obchod Baťa.

divadlo Užhorod (1)

hotel Koruna (2)

Za divadlem stojí bývalá synagoga, dnes Zakarpatská oblastní filharmonie (3). A bingo! Do čela nás uhodila první ukrajinská turistická známka! Za synagogou je dětská železnice, která vede na koupaliště.

Přes most (4) přes řeku Uź se dá přejít do nové části Užhorodu.

Ale hned za mostem vpravo na zábradlí nás čekalo překvapení. První setkání s českou stopou na Ukrajině. Takovou jsme ale nečekali. Nebyla to ani budova, ani jiná pamětihodnost. Co byste čekali? Na zábradlí trůnila malá soška dobrého vojáka Švejka (5) od sochaře Michala Kolodky. Švejk je vždycky spojován s půllitrem piva, tady ale ne. Tady v pravé ruce drží knedlík.

Synagoga (3)

Most Užhorod (4)

socha Švejka (5)

Novou částí Užhorodu jsme jen prolétli. Historické budovy se postupně mísily s budovami ze sovětské éry, které nakonec převáží. Celkem zajímavý je zde pravoslavný Chrám Krista Spasitele (6). Byl postaven v roce 2000 v typicky staroruském architektonickém slohu. Nachází se na náměstí sv. Cyrila a Metoděje.

I ulice jsou „sovětské“ – široké, prostorné. Ale jednak se poznat má všechno a jednak hlavní bulvár (7) vede k mostu T.G.Masaryka. Most T.G.Masaryka je vstupem do „československé“ části města (8).

hlavní bulvár (7)

most TGM (8)

Československé stopy v Užhorodu

Za mostem začíná čtvrť nazývaná Nové Galago nebo také Nové Dejvice nebo Nová Praha. Tato část začala být budována v roce 1927 a vyrostla zde kompletní a na tehdejší dobu supermoderní funkcionalistická čtvrť, na projektu pracoval třeba i architekt Josef Gočár (centrální pošta). Úchvatné je nábřeží podél řeky. Od Masarykova mostu až k Divadelnímu náměstí vede lipové stromořadí, které dodnes drží se svou délkou skoro dva kilometry primát nejdelší lipové aleje v Evropě (10).

My jsme ale procházku začali u sochy T.G.Masaryka (9). Pomník prezidenta osvoboditele T.G.Masaryka stával původně ve středu města a měl kolem 10 metrů. Byl ale zbourán při okupaci Maďarskem a po roce 1991 byl na jeho místě postaven pomník maďarskému revolucionáři Petöfimu. Na T.G.M. zbylo místo na začátku Nového Galaga u dětského hřiště. Nevadí – malá busta, ale naše!!! A druhá, tentokráte ale první československá, turistická známka.

Od busty T.G.M. jdeme kolem budovy bývalého Policejního ředitelství (11). Z něho je dnes administrativní budova ukrajinské samosprávy.

Procházíme ulicemi a díváme se po domech. Opravdu se člověk může cítit jako třeba v těch pražských Dejvicích (12), jen je se třeba o domy starat. I když tady je vidět, že čtvrť byla stavěna poctivě.

Pomalu jsme došli na Národní náměstí v jehož čele je budova Oblastní rady. To byla původně budova Zemského úřadu - největší správní budova tehdejšího Československa. Byla vybudována za tehdejších 20 milionů československých korun a takovou neměla ani Praha (13).

Vracíme se dolů k řece Už, po cestě míjíme, tak jako v minulosti, budovu soudu (14) a školy (15). Ta je jasně naše… Na mapě je označena jako „Škola No.3“, ale nápis „Jubilejní škola Masarykova 1932“ je více než výmluvný a potěšil nás.

soud Užhorod (14)

škola Užhorod (15)

Ještě jsme našli budovy Národní banky československé (dnes fakulta biologie; 16), Pošty (18), Vojenského zemského ředitelství (dnes nějaký úřad; 19) a Županátu (dnes Krajské muzeum; 20). Jen budova Užhorodské městské rady se architektuře nějak vymykala (17).

banka Užhorod (16)

městská rada Užhorod (17)

pošta Užhorod (18)

vojenske velitelstvi Užhorod (19)

Županát Užhorod (20)

Stará část Užhorodu

My jsme se pomalu přesunuli do staré části, pěší zóna je opravená a plná obchodů a kaváren. Prostě to tam žije. V jedné z nich, se zahrádkou a stínem od slunečníku, jsme se rozhodli dát si kávičku. Espresso italského stylu = 10 UAH, no nedejte si. A obsluha perfektní a wifi samozřejmostí. To jsme pak potřebovali vždy, protože základní věci jsme nastudovány měli, ale bylo třeba je doplnit. Což se nakonec stalo pověstným. Po večerech jsme, ať už na hotelech nebo v hospodách, hledali další a další informace.

Po půlhodině zaslouženého odpočinku jsme pokračovali dále a naším cílem byla Katedrála Povýšení svatého Kříže (a 3 turistická známka 😊). Chrám byl postaven v 17. století jako jezuitský chrám římskokatolické církve a byl zasvěcen svátku Povýšení svatého Kříže. Nese typické znaky barokního stylu a interiér má typické prvky rokoka (21).

Zajímavost: Katedrála Povýšení svatého Kříže je římskokatolický kostel. Před postavením Chrámu Krista Spasitele (2000) se v něm ale scházeli i pravoslavní věřící.

Užhorodský hrad

Dominantou nad Užhorodem je Užhorodský hrad, tedy správně ukrajinsky „zamok“ (22). K němu se pomalu dostáváme po Kapitulní ulici. První písemná zmínka o hradu pochází z roku 903. Nejstarší dochovanou částí jsou ruiny původní hradní kaple z 12. století. Vlastní hrad není nijak zvláštní, ale je renovovaný. Dnes je na hradě několik expozic, např. národopisná, hudebních nástrojů a velmi zajímavá je expozice věnována přírodě Karpat. Vstupné se platí u brány za vodním příkopem. Cena je 10 UAH. Za průvodce a fotografování se platí příplatek. Pokud nezaplatíte, tak si musíte dát pozor - každá expozice má svého hlídače. To je konečně tady tradice.

Hned vedle hradu je Zakarpatské muzeum lidové architektury, ve kterém je umístěno asi 30 dřevěných stavení a kostelík ze Zakarpatí (23). my jsme se ale rozhodli, že tam jít nemusíme, protože později si lidové architektury užijeme dosyta.

Tím skončila naše prohlídka centra Užhorodu, ale plány nám ukazovaly, že bychom neměli vynechat ještě dvě známková místa. Auto bylo na místě, takže stačilo nasednout a vydat se na cestu k prvnímu z nich. A tady jsme se poprvé setkali s realitou ukrajinských silnic. Ta je nepopsatelná. Pokud jste u nás zvyklí jezdit 90 km/hod, tak tam se na mnoha místech musí počítat tak se 40 km/hod. Prostě to, co se tam ve 30 letech minulého století vybudovalo, nebylo od té doby opravováno…

Na další místo jsme jeli asi 5 km, nachází se na Gagarinově ulici 88 a je to restaurace s názvem „Деца у нотаря“ (překladač mi ukázal překlad „Notářova dcera“, ale co já vím 😊). Ve dvoře se nachází prodejna suvenýrů, taková Kaplička turisty. Ano, má to tady atmosféru, konečně sami majitelé píší, že jejich návštěvníci pláčí 3x. Poprvé, proč o hospodě nevěděli dříve; podruhé, proč neměli s sebou kameru; potřetí, proč museli odejít tak brzo. Ceny – např. vepřová žebra, 100 g = 40 UAH, palačinky = 32 UAH, 0,5l minerální vody = 15 UAH, káva = 15 UAH, vodka = 35 UAH, pivo Ježek z Jihlavy = 45 UAH, pivo Zlata Praga = 25 UAH. Prostě ráj jídla, pití a zábavy – „Laskavě zveme – ven vyneseme“. (24)

Horjanská rotunda

Posledním místem, které jsme chtěli vidět, byla Horjanská rotunda ve Východním předměstí Užhorodu. Od hospody je vzdálená 3 km, jeli jsme tam 15 min., jó ty cesty. Jedná se o nejstarší stavbu na Zakarpatí, pochází z 12.-13. století. Je známá svými unikátními vnitřními freskami ze 14. století. My jsme ale měli smůlu, bylo zavřeno, tak jsme si museli vystačit s informační tabulí. (25)

No, Užhorod máme za sebou a tak jedeme dál, konečným cílem dnešního prvního dne je Mukačevo. Po cestě máme ale ještě „malé drobnosti“. (Vždycky když to řeknu, Eva je hned v pohotovosti ).

Líbil se vám článek? Řekněte o něm svým známým